Fotky v peněžence a jiné znaky dospělých žen

Když jsem byla malá holka, na dospělých ženách mě fascinovaly zejména namalované nehty, lakované střevíce a velké peněženky uvnitř s fotkami členů rodiny. 

Moje maminka ani jednu takovou věc neměla - nehty si nelakovala, barevné střevíce nenosila a velkou peněženku taky nepotřebovala. Nosila přírodní nehty, pohodlné tenisky a praktickou malou peněženku bez fotek. Já jsem to nechápala a těšila se, jak až vyrostu a budu velká, tak všechno tohle rozhodně nosit budu.

Můj dětský úsudek: dospělá žena má vždy namalované nehty

  

Dnes, o dvě desítky let později, nenosím ani červené nehty ani lakované boty a ani žádnou velkou peněženku s fotkami kohokoliv z rodiny. Za to dodnes na ženy, které vykazují všechny známky dospělosti definované mým dětským já, fascinovaně zírám.  

Zrovna minulý týden jsem ve frontě u pokladny v potravinách stála za starší paní a pozorovala ji, jak vyndavá peníze z velké peněženky, kde v plastové průhledné části bylo zastrčeno několik fotek. Jedna černobílá, která již něco pamatovala, a na které byl pravděpodobně její manžel za mlada. Další dvě fotky byly barevné, patrně dětí, které už v současnosti mají možná svoje děti. Na jedné fotce byl pihatý kluk s účesem na ježka s taštičkou na krku na klíče a lístky na obědy a na druhé holka s čelenkou ve vlasech a rovnátky na zubech. A já jsem si zase připadala jako malá holka, která čekala ve frontě s maminkou a pozorovala dospělé ženy.

Chodit nalehko

Včera odpoledne jsem zažila jednu úžasnou věc: šla jsem nalehko! Nalehko, tedy bez jakékoliv brašny, kabelky nebo baťůžku. Byl to nesmírně krásný a uvolňující zážitek! A jak že takový stav nalehko vznikne? Docela lehce! 

Při chození nalehko se budete vznášet

Pokud nejdete se psem nebo prostě jen se smetím a nalehko jdete jen cestou zpět k baráku, většinou vás tento typ chůze jen tak nepotká. Nikoliv však včera mě. Ráno jsem vzala svojí oblíbenou tašku přes ramenonaplnila ji až po okraj a v metru zjistila, že chybí už jen kousek k odtržení ucha. V ten samý den odpoledne jsem měla sraz s bývalou kolegyní na mateřské a její roční holčičkou a měly jsme namířeno na procházku do parku. Nechtěla jsem riskovat, že se mi taška na procházce definitivně rozpadne a z krásného příjemného odpoledne se rázem stane odpoledne otravné s břemenem v náručích. A tak jsem po úvahách, jestli jet ještě před srazem domů pro jinou tašku, a co že vlastně s sebou potřebuji všechno tahat, prostě jen do kapes u kabátu narvala peněženku, klíče a mobil a dokonce se tam vešla i jedna stará výplatnice a odborný časopis pro kolegyni. 

A tak jsem si vyšla z práce, slunce svítilo a já si šla prostě jen tan nalehko! A tak vám po této zkušenosti doporučuji, abyste si taky občas vyšli jen tak nalehko, stojí to to  
tiž za to!